THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obyčejný kluk a dívka ze židovského státu, kteří hrají rock? Proboha jak tohle může znít? Přiznám se, že Izrael byl pro mne vždy zemí s mýtickým závojem na všem, co s ním souvisí. Místo s tak bohatou biblickou historií byste jinde na mapě světa těžko nalezli. Na lidi ze státu, k jehož dějinám se váží jména jako Šalamoun, Abraham nebo král David, jsem se vždycky díval jako na něco trochu nadpozemského. Jako na žijící odkaz nejstarší historie. Jako na část dřeva z Ježíšova kříže… Tedy dokud jsem se neseznámil z CARUSELLOU… Pak přišla fáze, která by se dala přirovnat k tomu, když malé dítě přijde na to, že tu prasáckou nechutnou technologii reprodukce museli použít i jeho rodiče k tomu, aby přišlo na svět. Nemluvím o zklamání, jen o prozření. CARUSELLA nadpozemská není. Potomci vševědoucího Šalamouna, biblického Jákoba a Izáka jsou taky jen vobyčejnský lidi. Prostě týpek a holka, kteří drhnou vynikající klubovej rock. Naprosto civilní, špinavej poctivej rock’n’roll. Vystačí si sami dva a při koncertě vás prostě musí napadnout myšlenka, jestli je kapela to jediné co ti dva mezi sebou mají. Jejich symbióza při hraní je ukázková. Vlastně by mne i dost zajímalo, jak vypadá koncert, když se mezi sebou poštěkají.
Aktuální albovka přetéká neobyčejně obyčejnou rockovou hudbou. Od klasických hoblovaček až k megahitovým refrénům. Ano megahitovým. No jen si pusťte takovou „Star Quality“. Když jsem byl poprvé na CARUSELLE, většina lidí přišla jen pro to, že byli zvědaví na ten exotický párek, který si v klubu postaví bicí tam, kde zaclání nejvíc lidí. Pochybuji, že měl někdo naposlouchaný jejich materiál – na většině bylo totiž vidět, že to byl jednou Myspace, jednou video na Youtube a pak hurá na koncert. Když však rozbalili „Star Quality“, refrény ke konci zpívali všichni.
CARUSELLA na svém debutu nedisponuje intonačně dokonalými hrdly. Nemá basu. Nemá dokonalý plný zvuk. Nemá nejdokonalejší produkci. Má však přiměřený tah na branku a charisma, které ji mohou závidět všechny vypulírované stylokapely, o nichž se v hudebním sloupku módních časopisů pro ženy dočtete, že hrají alternativní rock.
Výtečná klubová kytarovka z Tel Avivu.
7,5 / 10
Guy Shechter
- bicí, zpěv
Tamar Afeku
- kytara, zpěv
1. Sally
2. Conclusions
3. Star Quality
4. Surrender
5. Hunt
6. You Say
7. I Smile
Carusella (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: DIY
Stopáž: 27:22
Produkce: Carusella
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.